DENÍČEK:Zvířátka mají jen nás, jsou na nás závislá a od naší péče se odvíjí i délka jejich života.

V úterý 22.1.2013 jsem Flíčka musela v noci na pohotovosti nechat uspinkat.
Šlo to dost rychle, poslední 3 dny se choval trochu divně, ale jedl všechno i seno, ovšem nebyl to už takový rošták jako obvykle. Fakt jsem nevěděla co mu může být, polehávali jsme spolu na gauči v novém pelíšku a vždycky jsme spolu usnul. I tu úterní noc jsme spolu leželi na gauči a usnuli, když jsem ho dala do ubikace, tak seděl smutně naježenej.
Nemohla jsem jít spát, měla jsem o něj starost, ale na veterině teď nebyla žádná vetka na morčata, tak že vydržet do druhého dne až po 17-té hod, to tam bude moje vetka.
Jenže Flíček najednou jakoby ztrácel stabilitu, nemotorně lezl do WC se asi vyčůrat, ale zadní nožičky měl problém vysoukat, tak chvíli seděl, pak začal pomaličku chodit dokola záchudku a hlavičku měl jakoby na stranu nakřivo.
Pak se už jen snažil vylézt, bo ho nožičky prostě už neposlouchaly, prdku jsem mu postrčila a zase jen seděl naježený, ale to už strkal hlavičku do rohu a dost hluboce dýchal, mě bylo jasné, že je to už hodně špatné.
Bafla jsem ho do toho pelíšku a tak jak sem byla v pantoflích, hodila na sebe kožich a ihned na veterinu (mám to autem 4 min)
Když ho doktor prohlížel...(pokračování níže)

Když ho doktor prohlížel, byl sice ještě živý a z posledních sil se bránil, ale nereagoval vůbec na ruku před očima, prostě už byl úplně mimo.
Nemělo cenu ho nechat dýl trápit, to už poznám po x zkušenostech s hotelovýma marodama, tak sem mu raději nechala udělat eutanazii, ještě jsem se s ním rozloučila, pochovala a hrozně obrečela.
Byl to můj mazlíček mazlivý, co mě tahal za tričko, když chtěl pochovat, cestoval po bytě a zašíval se mě až do ložnice. Byl strašně citlivý a na mě upnutý, po tom co mu odešel jeho spolubydlící taťka Šmudlík, ten měl nějakou mozkovou příhodu a obávám se že Flíček něco podobného asi také, ostatně snad to ukáže dodatečně pitva. už zase brečím

Rozinka mě dvakrát šíleně vystrašila...
Poprvé - doma po injekci ATB zůstala najednou uplně bezvládná, vypadala jako mrtvá, jako hadr. Okamžitě jsem jí bafla a letěla tak jak jsem byla v teplácích na veterinu, ale tam už vypadala normálně, jakoby se nic nestalo, vetak co měla noční službu si asi myslela, že jsem blázen. ale...
Podruhé - to bylo přímo na veterině, když jí vetka výtáhla stehy z ouška a šla pro desinfekci, tak Rozinka najednou byla opět bezvládná jak mrtvolka. Já se z toho málem sesypala... vetka s ní zaklepala a hned byla probraná a prý že nám Rozinka chtěla normálně omdlít... a smála se :) Že prý citlivější morčíci takhle občas ve velkém stresu reagují a dělají mrtvolu (což já vím, že buďto utečou a když nemůžou, tak dělají mrtvolu) ale kdo to má poznat, že jen mrtvolu fixluje a že není opravdu mrtvá :/

Rozinka a Zuzanka po operaci -
fotky: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=28661

Oběma holkám píchám ATB do zadečku a podávám Probiotika Protexin profesional. Zuzanka to zvláda uplně skvěle, opět má vyloženě jiskru v oku a běhá jakoby na operaci nebyla.

Ale Rozinka mě dvakrát šíleně vystrašila...
Poprvé mě doma po injekci ATB zůstala najednou uplně bezvládná, vypadala jako mrtvá, jako hadr. Okamžitě jsem jí bafla a letěla tak jak jsem byla v teplácích na veterinu, ale tam už byla normální, jakoby se nic nestalo.
Podruhé přímo na veterině, když jí vetak výtáhla stehy z ouška a šla pro desinfekci, tak Rozinka najednou byla bez vlády jak mrtvolka. Já se z toho málem sesypala, vetka s ní zaklepala a hned byla probraná a prý že nám Rozinka chtěla normálně omdlít. Že prý citlivější morčíci takhle občas ve velkém stresu reagují a dělají mrtvolu (což já vím) ale kdo má poznat, že jen mrtvolu dělá a že není opravdu mrtvá :/